Rádi bychom obohatili a posílili tým lektorů seminářů skautské personalistiky. Jedná se o asi čtyřhodinové ...

Autor: Jirasová Jana (Prcek)
ID: 2737
Typ: Nabídka
Kraj: Celá ČR
Datum: 25.09.2019 16:29:13

Zobrazit

Zkušenosti s hledáním lidí přes internet

Dick(ondrej.kupka), 25. 03. 2011, 13:00

Každý z nás (zejména pak vedoucí středisek, zpravodajové okresu či kraje či šéfové akci a projektů) se každou chvíli potýká s tím, že má nějaký úkol (nebo spíše spoustu úkolů), na které „nemá lidi“. Víme, co je potřeba, ale prostě musíme najít někoho, kdo si to vezme na starosti, protože to sami nezvládneme nebo to není práce pro nás. Zkuste si přečíst o tom, jak se dají shánět noví spolupracovníci netradiční, ale účinnou cestou, a to přes internet, jejíž podporu nám brzy nabídne nový nástroj jobs.skaut.cz.

Když jsem před šesti lety začínal na ústředí v pozici zpravodaje, byl jsem v situaci, kdy jsem neznal mnoho lidí, kteří by mi mohli pomoci s úkoly, které bylo v rámci široké oblasti zpravodaje dělat. Rozhodl jsem se tedy začít využívat tehdy možná poněkud netradičního způsobu shánění neznámých lidí přes inzerát na internetu. Měl jsem dobré zkušenosti ze střediska, kdy jsme nabírali pro vedení oddílů mezi „neskauty“, které jsme si následně „vychovali“, a proto jsem věděl, že může jít něco obdobného i na celostátní úrovni, byť zaměřené dovnitř hnutí. Zkušenost mi potvrdila, že tomu tak je a já vám nabízím pár zkušeností, které jsem od té doby nasbíral.

Proces nalezení spolupracovníka touto cestou je následující:

  1. Zveřejním výzvu ve skautských médií (na křižovatce, nově pak v jobs.skaut.cz, kde vypíchnu základní charakteristiky toho, koho hledám
  2. Pokud je už k dispozici nějaké písemné zadání (a pokud je ve formě, které spíše navnadí než odradí – rozsahem, složitostí…), tak je k výzvě přiložím také
  3. Většinou se ozve několik zájemců, ať už více či méně vážných. Se všemi se spojím a domluvím si s nimi osobní schůzku.
  4. Osobní schůzka je důležitá a užitečná pro vzájemné seznámení pro obě strany – jak pro vás, tak možná pro budoucího spolupracovníka. Vy si ujasníte i z relativně krátké třeba hodinové schůzky, co daný člověk umí, proč se pro práci přihlásil, jak si představuje realizaci dané věci, zda má na to, co potřebujete, on naopak zjistí, s kým by spolupracoval, kdo by byl jeho šéf, zda by ho dokázal nadchnout pro práci… Osobní schůzku je dobré dělat na „neutrálním“ území, např. v čajovně.
  5. Osobní schůzku je možné vynechat, pokud se jedná o jednoduchý úkol nebo se s danou osobou známe a nastartování spolupráce bude možné přes e-mail nebo Skype.
  6. Po setkání je vám více zřejmé, pokud se daný člověk na hledanou pozici hodí, zejména pokud máte více zájemců a vybíráte mezi nimi. Většinou se snažím ve společném rozhovoru najít, v čem je člověk dobrý a co by ho zajímalo – často se totiž nemusí hodit na hledanou pozici, ale chce něco dělat a v nabídce úkolů, které mám, téměř vždy dokážu najít něco jiného, co mě pomůže a jeho bude bavit. Prostě se snažím najít vhodné uplatnění pro každého, kdo má zájem něco dělat.
  7. Neúspěšným zájemcům dám vhodný způsobem zprávu, že nebyli vybráni, buď nabídkou jiné práce nebo alespoň tak, aby zůstaly otevřené dveře pro budoucí spolupráci. Nikdy to nesmí skončit tak, že daný člověk nebude vědět, na čem je nebo tak, že bude odmítnutí zbytečně nepříjemné
  8. Poté následuje nastavení zadání. Stalo se mi dobrý zvykem dávat pro každý větší projekt písemné zadání, které ujasní vše potřebné pro realizaci 9. cíle, základní vize, omezení pro realizaci, podmínky spolupráce… Je to více než užitečné. Důležité je, aby měli noví spolupracovníci možnost se k zadání vyjádřit či příp. navrhnout něco pozměnit. Lépe tak zadání přijmout za vlastní a bude pak snazší vyžadovat práci podle něj. Pár možných příkladů zadání si můžete prohlédnout zde: Zadání – experimentální stezka světlušky a vlčata. Zadání – rádcovský zapisník, Zadání – podpora rádců.
  9. Poté je potřeba domluvit základní věci pro spolupráci – jak často se budete potkávat, vyměnit si všechny kontakty, nastavit základní procesy (např. jak se budou proplácet náklady), informovat o ostatních souvisejících projektech… Zejména ze začátku bude vhodné potkávat častěji (min. 1× měsíčně) a společně projít věci domluvené posledně a stanovit další pokračování. Postupem času se bude nový spolupracovník více a více rozkoukávat a počáteční „vedení za ručičku“ nebude potřeba. Nicméně i u fungujících spolupracovníků je potřeba toto pravidelné potkávání, jen má možná pak trochu jinou podobu (méně vysvětlovací, více řídící)

A jaké jsou zkušenosti s tímto postupem za nějakých 6 let zkušeností práce pro ústředí?

  • když si projdu svoje aktuální spolupracovníky (a to nepočítám ty, kteří byli aktivní v minulosti a již se nezapojují), tak je to dobrá stovka lidí, které jsou potřeba pro zvládání té velké spousty úkolů. Samozřejmě ne všichni, ale velká část z nich byla sehnána nějakou formou inzerátu a častokrát až spolupráce na projektech ústředí nás dala dohromady (dříve jsme se neznali)
  • Je potřeba dobře načasovat a podat nabídku práce – ani ne příliš pozdě, ani příliš brzy, zaměřovat se na správnou cílovou skupinu, ve které můžeme někoho najít…
  • Prvních seznamovacích schůzek není třeba se bát. Je to sice někdy dobrodružství, když se máte sejít s někým, koho jste nikdy neviděli, ale v naprosté většině je z toho příjemné popovídání při čaji, na jehož konci máte nového spolupracovník (ať už na původní úkol nebo na něco jiného)
  • Pomáhá, pokud člověk dokáže zaujmout svým jménem (lidi ho znají a mají zájem s ním spolupracovat) nebo atraktivním úkolem či funkcí, ale ne vždy je toto k dispozici
  • Všechno to nestojí na zveřejňování inzerátů, nicméně je to dobrá cesta, jak si ujasnit, na co všechno sháníte lidi a co po nich chcete. S tímto základem se pak můžete snáze rozhlížet ve svém okolí nebo dát dobrou nabídku, pokud se na vás někdo obrátí s tím, že by se chtěl do něčeho zapojit.
  • Kdo byl třeba nalezen touto cestou: tým Hodnocení kvality a stezky vlčat a světlušek, šéfové projektů Rádcovský zápisník, Nový roverský program, Podpora rádců a mnozí další
  • Je potřeba (zejména v začátcích) dokázat vysvětlit všechny dotazy, pochválit první úspěchy, motivovat pro další činnost. Je to důležité vždy a u všech, nicméně u nových lidí, kde se teprve buduje nějaký vztah, tak je to ještě důležitější, abyste jej neztratili, protože po získaných zkušenostech může jít dál, pouštět se pak do náročnějších úkolů a vám tím více pomoci.

Na začátku jsem zmiňoval nábor neskautů na našem středisku. Začali jsme s tím před více jak 10 lety, protože nám chyběli vedoucí a dětí bylo hodně. Dali jsme inzeráty na vysoké školy (máme výhodu univerzitního města), na kterou se nám ozvalo tehdy neuvěřitelných 20 lidí. Postupně samozřejmě odpadali (někdo nepřišel na první seznamovací schůzku, někdo si to rozmyslel po seznámení z podrobnostmi…), nicméně postupem času z tohoto zdroje vzešli lidé, kteří vedli oddíl, střediskové hospodaření, vůdcovský kurz, a vlastně vedení jednoho našeho oddílu stojí na těchto lidech, kdy už tam je třetí „generace“ vedení nabraná mimo ty, kteří prošli oddílem od útlého věku.

Byť to jen vzdáleně souvisí s náborem lidí přes internet, tak princip je hodně podobný a hlavní na něm je nebát se nových cest a neobvyklých řešení. Tehdy nám lidé říkali, že neskauti se nemohou podílet na vedení oddílu, když to sami nezažili (to ale Svojsík a B.P. také nezažili jako děti a jak jim to pak šlo), že je neznáme a bude to nebezpečné (každého nově příchozího jsme důkladně poznali v různých situacích, než jsme ho pustili samotného k dětem), že se nikdo nepřihlásí (množství zájemců překvapilo tehdy i nás). Prostě si ujasněte, co chcete (splněné úkoly, lidi do vedení…) a pak vyzkoušejte všechny možné, standardní či netradiční, jak si s tím poradit, aby to bylo. Přeji vám v tom hodně zdaru.